Dítě je kopírka nebo opička?

Dítě je kopírka nebo opička?

Sedím ve školce a hraji na tibetské mísy, zvonky a činelky. Děti štěbetají. Jsou více upovídané než obvykle. Jsem zabraná ve hře a jen tak letmo sleduji ten šum. A najednou mi to scvaklo.

Jéjé, kdepak máme paní učitelku ?

Na konci nebo začátku velkého prostoru. U stolečku si povídá s kolegyní. Nu chápu ji. Někdy je toho asi na ni hodně. Vůbec ji nezajímá co se děje. Je zjevně ráda, že má od dětí chvilku klidu a může dořešit nějaký rest se svou kolegyní.

Ale co děti?

Ti větší a samostatnější jsou naprosto v pohodě. Užívají si nové, neznáme zvuky a jsou nadšené ze zkoumání, zkoušení, prociťování a smějí se tomu, jak je miska lehtá na bříšku.

Břicho

Ti nejmenší to však ještě nedokážou. Jsou tak moc fixovaní na svou paní učitelku, že nemají klid. Pokukují ke stolečku s otázkou kde je ta jejich náhradní máma? A také jedna holčička už má slzičku na krajíčku. Můj hlas ani zvoneček ji nyní utišit nedokáží. Potřebuje známé bezpečí. Utíká se přitulit a super už je tu s námi. Velká změna. Nastává klid a pohoda a pro tu holčičku velká úleva. Konečně si dovoluje přijít vyzkoušet ten zvoneček, moc se jí líbí, jak dlouho hraje a malý led zase taje. Naštěstí to byla jen chvilička, co zakabonila její líčka, ale kdo ví, jak hluboko ji to mohlo zasáhnout.

Děti ve školkách jsou ovlivněny více než by se zdálo.

Proč si to dovoluji tvrdit? Je to snadné. Když hraji v nějaké školce, tak i děti stejného věku v různých třídách či odděleních reagují různě a když tu situaci více zkoumám, pak vidím vzorec dospělých, který se do nich velmi vpil. Nevím zda tento jev nazvat kopií nebo opičením se, ale výsledek je obdobný. Děti přejímají vzorce dospělých.

IMG_20151226_125939

Někdy už malé děti jsou takoví ti vzorňásci, sešněrovaní příkazy a pokyny dospělých, to ano, to ne, to je dobře, to špatně. Uff. Někdy naopak je třída plná dětí, svobodných, laskavých, spolupracujících, zvídavých a moudrých. Je to úžasné a obohacující setkání a moc bych je všem dětem i dospělým přála.

Když paní učitelka na děti křičí „Klid, klid!!!“ a sama si povídá, pak je pro děti velmi náročné být jiné a pro mne je těžké nevybuchout smíchem. Občas se musím velmi držet. Představte si situaci, kdy já říkám dětem, Tak to je relaxační hudba, tak si k tomu lehneme, třebas na bříško, abyste mne viděly a v tom okamžiku se toho šrumu všimne povídající si paní učitelka a křičí „Sedněte si a poslouchejte tu paní! (tedy jako mne), ale to ony právě dělají, jen ona to netuší.“

V takové situaci je jejich pozornost a zájem dosti roztříštěná. Avšak (a to je mnohonásobně častěji :D) když je paní učitelka součástí našeho programu, děti jsou nadšené, spokojené a uvolněné. Jejich „náhradní máma“ je s nimi a ony se lehce ponoří do zkoumání a hraní a to mě přátelé moc baví. Je to nádhera pozorovat ty úžasné bytosti.

KrtečekProciťuje

Děti nejsou opičky ani kopírky, děti jsou děti, úžasné bytosti.

Děti jsou úžasné bytosti, jen dočasně v malých tělech. Rozvzpomínají se, učí se nové. A pokud to samy neřeší, pak berou dospělé často jako vzor a díky tomu lehce mohou opakovat, to co v okolí vidí, to co jim jejich dospěláci ukazují.

A ještě jen tak mezi námi dvěma, 1x se mi stalo, že jsem byla s dětmi zcela sama. Nu byla jsem překvapena, že učitelky odchází, ale děti byly pohodové a tak jsem to v danou chvíli neřešila. A v závěru jsem si šla pro vodu, ukazuji totiž vždy na závěr dětem fontánku v tibetské misce, otevřu dveře, a velké překvapení. Hned za dveřmi na zemi leží dvě paní učitelky. Obě hluboce relaxují. Je vidět, že celou dobu jsou vlastně s dětmi, snad více než některé jiné. Moóoc milé překvapení. Na závěrečnou fontánku se jedna paní učitelka již připojí a děti opětovně kapičky chytají.

RuceKruh

A na závěr jedna pikantní zkušenost. V jedné nejmenované malé školce, jsem po příjezdu zjistila, že na mne tak trochu pozapomněli. Předešlý den se konala vánoční besídka a děti byly natěšeny na to hrát si s novými hračkami. Úvod MiskoHRANÍ je zaujal, ale stále pokukovaly do rohu, kde byla velká spousta barevných nových hraček. Po půlhodině už děti nevydržely, a postupně v tichosti chodily pro plyšáky, bagry a podobně, které se s námi další chvíli účastnily a pak když jsme prociťovali, nastal zlom.

Paní učitelky ležely a užívaly si a děti kolem seděly a hrály si, bylo to úžasné, sice se role poněkud vyměnily, ale prožitek radosti a pohody byl v souladu na obou stranách. Zkrátka někdy je třeba velké improvizace a tak si to užily děti a ještě více si to tentokrát vychutnaly paní učitelky. Děti průběžně přišly a zase odešly o 3 metry dál a zase přišly s hračkami. Bylo úžasné sledovat jak přirozeně respektovaly klid a ticho ve chvílích relaxace. Nádhera.

Jsem moc vděčná z a možnost s krásou mých oblíbených nástrojů seznamovat ty nejmenší, ty kteří si mnohé tóny ještě pamatují a proto na ně tak úžasně reagují.

Vybírejte, komu své děti do péče svěříte a podporujme skvělé bytosti, které se celým srdcem věnují dětem s obrovskou láskou, péčí a laskavostí a trpělivostí a těch je díky nim samotným mnoho a to je super vidět.

Jana Reme

Vnímám krásu, něhu a moudrost života. Již 11 let provádím lidi jejich nitrem. Ukazuji cestu k vnímání krásna venku i uvnitř sebe, motivuji k dojití vytyčených cílů. Učím kresli, malovat, hrát na tibetské mísy a stvářet svá spokojená Já, spokojené tělo i duší. Podpořím vás, protože já sama si své sny plním. Vystavuji, koncertuji a zhubla jsem 30 kg za poslední rok. Můj příběh si přečtěte zde >> Vaše Jana Reme, expertka na radost z kreslení a malování, které je dáno všem cítícím bytostem.

Komentáře